Kynologie
Kynologie se zabývá chovem a výcvikem loveckých psů. Počátky kynologie můžeme hledat už ve středověku. V myslivecké kynologii se snažíme
aby psi měli vlastnosti potřebné pro lov, vyhánění zvěře či dosled. Lovečtí psi potřebují každodenní pohyb, nejlépe vycházku, při kterém je
potřeba psa učit základním povelům, jako je sedni, lehni, zůstaň (odložení) nebo aport. Každý pes potřebuje k uchovnění projít svodem psů, na
kterém se zkoumá zdraví psa, výstavou, kde se také zjišťuje zdraví a jetli pes odpovídá předepsaným normám. Na výstavách se udělují i ceny a psi
můžou postupovat i do celostátních soutěží. Poslední podmínkou je zdárně udělat alespoň jedny zkoušky, které klub, do něhož pes patří, požaduje.
Pokud myslivec nechce psa uchovnit, ale jen používat do lesa a na hony, nemusí s ním absolvovat výstavu. Psi dělíme podle druhů srsti
(krátkosrstí, hrubosrstí, drsnosrstí, krátkosrstí), podle velikosti (králičí, trpasličí, standart) nebo podle jejich speciálních
vlastností(ohaři, norníci, slídiči, atd)
Skupiny psů
Ohaři - jsou to psi vycvičení k vyhlednávání, aportování a vyhánění zvěře. Jsou to vyšší psi a používají se na lov drobné zvěře.
Tito psi mají jednu vyjímečnou vlastnost, kterou ostatní psi nemají a tou je vystavování. Vystavování se projevuje tak, že pes když ucítí
zvěř, se zastaví, strne a pokrčí tlapku. Tím dává střelci najevo, že je před nimi zvěř. Ohaře dále dělíme na kontinentální a anglické.
Angličtí ohaři pocházejí z britských ostrovů a řadíme sem Pointra, Irského setra nebo Gordon setra. Kontinentální ohaři pochází z Evropy a
řadíme sem Německého krátkostrstého ohaře, Výmarského dlouhostrstého ohaře nebo české národní plemeno Českého fouska.Slídiči - jsou psi vycvičení k aportu a práci ve vodě, ale poslední dobou se z nich stávají spíše společenští psi. Patří sem
Labradorský retrívr, Zlatý retrívr nebo Anglický kokršpaněl.
Barváři - jsou psi speciálně vycvičení k dohledu nebo dosledu zvěře. I když tento úkol může zvádnout mnoho psů, barváři jsou
nejlepšími. Dokáží poraněnou zvěř sledovat několik kilometrů i třeba po den staré stopě. Mezi barváře patří Hannoverský bravář, Bavorský barvář
nebo Alpský jezevčíkovitý brakýř.
Honiči - je to skupina psů speciálně vycvičených k vyhánění zvěře. Tito psi se skvěle hodí pro společné lovy, protože mají dlouhou výdrž.
Jejich nevýhodou je že pokud vidí zvěř jsou schopni ji hnát i po několik kilometrů. Díky tomu jsou ale často využívaní v horách, kde musí oběhat
velké prostory. Patří sem Bígl, Slovenský kopov nebo Baset.
Norníci - jsou psi speciálně vycvičeni na lov v noře. odtud při norování vyhánějí lišky nebo jezevce. Díky svojí malé výšce se
vlezou všude. Dělíme je na jezevčíky a teriéry. Jezevčíci jsou nejmenší psi, většinou tvdrdohlavý, ale oddaní pánovi. Dělí se na trpasličí,
králičí a standartní a podle srsti na hladkosrsté, dlouhosrsté a hrubosrsté. Teriéři jsou většinou vyšší jak jezevčíci a většinou
jsou i dobří honiči. Patří sem Border teriér, Jagteriér nebo české národní plemeno Český teriér.
Border teriér
Střelectví
Nedílnou součástí myslivosti je samozřejmě lov a tedy i střelectví. Pro udělání mysliveckých zkoušek musí každý myslivec zvládnout i
střílet z z brokovnice a kulovnice. Naučí se popis zbraně, zacházení se zbraní a v první řadě bezpečnost při lovu, nebo střelbách. Existuje obrovská
řada mysliveckých zbraní. Dělíme je na chlandé, střelné a palné. Chladné zbraně jsou zbraně, které nestřílí, ale pouze bodají nebo řezají.
Patří sem nůž, ten by měl mít správný myslivec vždy usebe a používá se zejména k vývrhu, tesák, ten je spíše formální a používá se při
pasování nebo myslivecké kopí, které slouží jako zbraň kdyby na vás při honu zaútočilo prase. Mezi střelné zbraně patří zbraně jako
luk nebo kuše. Tyto zbraně fungují na okamžitém uvolnění energie při výstřelu. Těmito zbraněmi není v České republice povoleno lovit, ale
pokud by člověk si to chtěl zkusit, měl by zajet do Francie, Španělska nebo Ameriky. Poslední a v dnešní době hlavní mysliveckou skupinou zbraní
jsou palné zbraně. Palné zbraně využívají tlaku plynů, vzniklých hořením výmetné látky. V myslivosti se používají k lovu pouze dlouhé
palné zbraně, tedy pušky. Ty dělíme na brokovnice, kulovnice a malorážku. Tyto tři druhy můžeme i míchat, kdy potom má zbraň více hlavní např.
kulobrok má jednu hlaveň brokovou a jednu kulovou. Brokovnice jsou zbraně, které mají menší dostřel, ale větší rozptyl. V nábojnici
je prach a broky, které při výstřelu vyletí z hlavně a utvoří shluk, který se postupnou vzdáleností zvětšuje a ubírá na rychlosti. Tyto zbraně se
používají na drobnou zvěř. Malorážkové zbraně se používají spíše na menší zvěř jako lasička, kuna. Jsou podobné kulovnici,
ale nemají takovou sílu. Kulovnice se nejčastěji požívá při lovu spárkaté a větší ststnaté, zejména lišek a jiných dravců. Nábojem je
narozdílod brokovnice jedna střela, ale zato může letět i několik kilometrů.
Lovecká zbraň
Myslivecké troubení
Myslivecké troubení jsem z Francie přivezl až v 17. století Antonín František harbě Špork. Hrálo se na lesnice a borlice.
Tyto nástroje se stále používají ale v průběhu let se znich vytvořili lesní roh a trumpeta. Troubení se v Českých zemí rychle rozšířilo a zařadilo se
mezi nejlepší. V 18. století psali myslivecké skladby např. Jiří Ignác Linek, Ondřej Anton nebo Leopold Koželuh, který byl ve své době velice
uznávaný a psal i pro Marii Terezii. V čtyřicátých letech minulého století napsal prof. Antonín Dyk Trubačské Desatero. Byly to skladby které
doprovázeli lovce na honě a většinou k dorozumívání. Dyk psal skladby na lidový motiv a byly často doplněny textem. Na něj navázal v devadesátých
letech Josef Selement, který psal už tešší skladby. V dnešní době se troubení velice rozmáhá, zejména díky práci Petra vacka a Petra
Dudy. Zejména první jmenovaný je velice uznávaným skladatelem myslivecké hudby. Každoročně se uskutečňuje mnoho akcí, kurzů nebo
Myslivecké Vánoce. Tato akce se koná na začátku prosince v Rudolfinu. Ano, i mylsivečtí trubači dokáží vyprodat takovýhle sál.
Lesnice
Sokolnictví
Sokolnictví se snaží, podobně jako kynologie, vycvičit dravce k pomoci při lovu. Ale dravci se nepoužívají téměř vůbec a sokolnictví je
spíše zaměřeno na ochraně ptáků, zejména dravců a sov. Sokolnictví uvidíte na všech akcích. Vycvičit dravce není vůbec jednoduché a musíte na to
složit další speciální zkoušky. Starost o dravce je i těžší než a psa. Dravec potřebuje více výcviku, a když vám uletí je dost možné že se
nikdy nevrátí. Někteří dravci a sovi se mohou dožít desítek let a je to tedy druh na celý život. I když sokolnictví je spíše reprezentativní než
praktické, je nedílnou součástí myslivosti. Mezi nejčastější chované dravce patří sokol stěhovavý, moták pochop, káně lesní nebo různé
druhy orlů. Ze sov je to například výr velký, sova pálená či puštík obecný. Často se chovají i krkavci, havrani nebo vrány.
Dravec
Myslivecká mluva
Jestli je myslivost něčím opravdu unikátní, tak je to myslivecká mluva. Tento "jazyk myslivců" se vyvíjel dlouhá staletí a je nedílnou součástí
myslivosti. Mysliveckou mluvou se dá popsat zvěř, zbraně, obřady apod. Nejčastěji se používá při popisu zvěře.
Pár základních pojmů z myslivecké mluvy